takhle si to užíváme,když je nám ....???

  Po velmi odpočinkovém hraní před prahem perníkové chaloupky a nutno říci, že jsem shromáždil hostující muzikanty, kteří si téměř ani nebrnkli, došlo k sáhodlouhému balení aparatury a přesunu do slibovaného ráje všech zúčastněných muzikantů, které slíbil a zajistil Martin, čili frontmen Glorietu do hospůdky u Lupťáka.

  Ve třech vozidlech a plně naložení aparaturou a jinými krámy jsme vyrazili na břeh Chrudimky, žízniví a sešlí, jak to zpívají staří trempové s šedivými vlasy.
 Po zkušenostech s bludným klávesákem Jardou, jsem si v duchu povídal, kolik nás asi tak dojede na místo plné piva, rozjařených hostů a pěkných děvčat?
 Nemám co kouřit pravil bodře Peťas, třímaje svojí zánovní dvanáctistrunnou kytaru. Uhnuli jsme k benzínové stanici...... !!!Chyba!!!
Poslední vozidlo řízené výše zmíněným bludným Jaroslavem se kolem nás prořítilo se stejným nezájmem. s jakým vás mine kobyla zapřažená do bryčky s klapkami na očích. Kampak asi Jarda dojede? Zeptal se s zájmem bubeník Kostelecké kapely Bohouš. Nikdo to nedokázal odhadnout. Na dlouhé rovince přes Pardubice jsme sledovali, jak Jaroslav prudce zrychlil.
Jardo zastav, pravil jsem do telefonu, když ho klávesák konečně zvednul.
Proč? Opáčil bohorovně Jarda.
Protože my také stojíme, kde jsi? Povídám já.
Dvakrát jsem musel odbočit,praví Jaroslav.
Proč? začínám se děsit já.
Jelikož takhle vždycky jezdím přes Pardubice na to Jarda.
Jaroslave,ale my jedeme do tý hospody, neprojíždíme Pardubice........Dlouhé mlčení ve sluchátku.
Mezitím přijíždíme k hospůdce. Zabrán do debaty s klávesákem, jsem vůbec nevnímal, kudy jsme jeli.
Jak se to tady jmenuje ptám se místních. U náhonu, prostě chatovka, odpovídají pohotově.
Volám Jardovi a vysvětluju mu o co jde. Ale jak se jmenuje ta ulice vyzvídá Jarda.
Není tady nápis odpovídám a vyrážím pěšky pátrat po jménu nejbližší ulice. Začínám mít žízeň.....
 Martin se nabízí, že Jardu vyzvedne na nějakém význačném místě, které oba znají. Další minuty dohadů přes mobil ubíhají, už máme s Martinem žízeň dva.
Tak budeme nosit nástroje z auta? Bouří se Bohouš s Petrem, chceme si dát v klidu pivo.  Vlastně máme žízeň všichni.
Po delší chvilce přijíždí Martin s rozzářeným Jardou. Ještě nemáte vybaleno ptá se Jarda. Skřípu zuby.
 Táhneme krámy do hospody a majitel si nás podezřívavě prohlíží. Na tomhle se nedá hrát, hlásí svorně bubeník Bohouš s Jardou, ten odkládá vlastní židli, kterou si na každé hraní půjčuje doma do hrubého štěrku na podlaze. Bude se mi houpat kopák a hajtka stěžuje si bubeník, budu padat ze židle a sejmu klávesy protestuje Jaroslav. Martin sedí u stolu upíjí pivo a culí se. Podnikáme krátkou poradu venku u hromady krámů a docházíme k názoru, že počet věcí potřebných k hraní omezíme na minimum. Bohouš chce jet domů-je pro něj nedůstojné chrastit tamburínou.
Konečně se rozhlížíme po lokále a registrujeme pouhopouhé dva strejce, kteří platí úhradu odchází a cedí mezi zuby: bez elektriky si ani nebrnknete srábci.....
Jakmile vás lidi uslyší určitě přijdou,ujišťuje nás personál. Srkáme pivo a Jarda se prochází majetnicky po lokále. Co je? vybafne docela urostlej majitel. Nic, nic hájí se Jarda, potřeboval bych desku pod židli a stojan na varhany.
Situaci zklidňuje žena majitele, dřeva je tu dost dodává a přináší větší dřevotřískovou desku.
Jarda září a buduje si v koutě pod schody na WC hnízdo. Posadím se takhle zádama k těm roxorům na tý zdi,ukazuje nám, jak pěkně se mu bude hrát. Ozývá se rána, zadní nohy od židle sjíždějí z přinesené desky a Jarda vráží do roxorů, které se mu táhnou tři metry za zády....při tom bravurně vyvažuje klávesy, které si sám nakopl kolenem.
Pomalu se dostáváme k prvním písním a přichází Vlče, Martinův kamarád s kytarou a žízní.
Ještě pár mohutných úderů ,,gongů´´od Jardy a už se také zpívá.
Hurá, do dveří vchází Gabča s přítelem,kde máš housle Gábino? Budu zpívat a tančit, odpovídá s grácíí violistka a zpěvačka Glorietu. Bohouš jde do auta, přináší torzo bicích a dožaduje se další desky.
Zábava se rozjíždí, Gábina plní co slíbila, zpívá a tančí. Vyhrabete mi základ v podlaze, tady se netančí, hájí majitel svůj štěrk.....Gábina se tváří zklamaně. Majitel se opravuje: le Vy můžete mladá paní jste lehoučká jako pírko a tančíte jako vážka.
Začínáme se příjemně bavit. Jaroslav už nepadá ze židle, zato čile šplhá po zábradlí schodů, když jde navštívit toalety.
Majiteli už došly komentáře, ponechává hospůdku v naší režii. Kde jsou místní? Ptá se Vlče. Za chvilku jsou tady, míní paní hospodská s úsměvem.
Během chvíle doráží hordy..........komárů a tváří se že krev měli naposled tak před týdnem. Také se schyluje k bouřce. Živel na sebe nenechá dlouho čekat .Majitel začíná opevňovat hospodu, jako by čekal nájezd husitů. Svoji činnost komentuje slovy: Když to jde ze severu, je to zlý, naposledy jsme čekali na pomoc v patře na záchodcích čtyři hodiny.... 
 Jsme uvězněni v té příjemné hospůdce, lije jako z konve, ale vůbec nám to nevadí.Hraje a zpívá se pěkně,je to moc hezký večer...........díky všem za účast.

basák Karel